Když se v roce 2012 postavila na start Martina Sáblíková, stal se z ženského etapového závodu Tour de Feminin mimořádný sportovní i fanouškovský fenomén. Dvojnásobná olympijská vítězka tehdy přilákala do Šluknovského výběžku davy diváků, kteří chtěli vidět její první velký cyklistický etapový závod. Přestože její účast ukončilo po třetí etapě nepříznivé počasí a rozhodnutí trenéra Petra Nováka, Tour de Feminin si dodnes připomíná jeden z nejsledovanějších momentů své historie.
Sáblíková tehdy slíbila, že se do etap v okolí Krásné Lípy vrátí. A stalo se tak o dva roky později. Ještě silnější, s dalším olympijským titulem v kapse. Závodu dominovala. Vyhrála časovku, excelovala v kopcích, získala dres nejlepší vrchařky. Fanoušky si podmanila a v celkovém pořadí nestačila jen těsně na Američanku Briannu Walle.
I tohle je jeden z příběhů Tour de Feminin, ženského závodu, který je českým klenotem už od roku 1988. Jaké další příběhy také psal?
Třeba příběh německé legendy. Hanka Kupfernagel tu vyhrála celkem pětkrát. Poprvé ve 22 letech v roce 1996, poslední titul přidala o jedenáct let později. Mezitím se stala mistryní světa na silnici i v cyklokrosu, olympijskou medailistkou. Na Tour de Feminin vyhrála nejvíc etap ze všech – 15, má také nejvíce pódiových umístění (27), vyhrála nejvíc vrchařských a rychlostních prémií (52).
Právě Hanka má největší podíl na dominanci německé cyklistiky přelomu 90. a 00. let. Vždyť jen mezi léty 2004-2010 ona nebo její kolegyně vyhrály šest ze sedmi ročníků. Dvakrát z nich Trixi Worrack, která v roce 2010 dokázala naprostý unikát – vyhrát všech pět etap.
Mimochodem – kromě pětinásobné šampionky Hanky Kupfernagel a dvojnásobné Trixi Worrack závod víc než jednou vyhrály už jen slovenská legenda Ildiko Páczová a česká hvězda Radka Kynčlová – rovněž dvakrát.
Závod od svého založení Jiřím Víchem v roce 1988 několikrát měnil svůj formát. Od počátečních pokusů se třemi etapami přešel ke čtyřem a následně pěti. Dlouhá léta se také jezdily etapy v zahraničí. Německu a později i Polsku, navíc obě v jeden den.
Od roku 2015 se pak závod opět jezdí výhradně po českém území. V roce 2025 úvodní časovku jednotlivkyň vystřídala atraktivnější časovka družstev. To už ale podniku šéfovala ruka zkušené mezinárodní rozhodčí a místní rodačky Simony Davídkové.
Tour de Feminin se během let dostal na absolutní vrchol české ženské cyklistiky. Přes 3500 závodnic z 56 zemí všech kontinentů. Celkem 165 etap a přes 12 tisíc závodních kilometrů. S rekordními 182 závodnicemi v letech 2016 a 2017.
Jaký rozdíl oproti ročníku 1989, kdy tu jelo jen 26 cyklistek. S nejmladší vítězkou, devatenáctiletou Evou Orvošovou z roku 1990 a nejstarší, 34letou Vitou Heine z roku 2019. S dominancí Hanky Kupfernagel v roce 1996, kdy celkově druhé v pořadí nadělila propastných 12 a půl minuty, nebo boj o každou sekundu až do konce v roce 2023, kdy Ukrajinka Olha Kulinych rozplakala Polku Dominiku Wlodarczyk o pouhých 11 sekund.
Ale je to také závod s velkým českým comebackem. Ten odstartovala v roce 2023 nečekaná jména: osmnáctiletá Eliška Kvasničková, druhá z časovky a celkově třetí a celkově čtvrtá stejně stará Julie Kopecký. Dívka, která se sem o rok později vrátila, aby vyhrála dvě etapy, vyhrála celkově jako první Češka od roku 1989 a otevřela si dveře do velké profesionální stáje.
Tour de Feminin se za téměř 40 let své historie nejelo jen dvakrát. V roce 2020 kvůli covidu, o dva roky později pořadatele trápily finanční problémy. Pokaždé se ale vrátili mnohem silnější.
Příběhů slavný závod nabídl mnoho. Letos napíše už svou 37. kapitolu. Které příběhy nabídne tentokrát?