Český běžec Jakub Holuša má za sebou celou řadu úspěchů, včetně dvojnásobné stříbrné medaile na halovém mistrovství světa či postu mistra Evropy z roku 2015. Jeho přípravu na Letní olympijské hry v Tokiu však násilně přetnula světová pandemie koronaviru. Místo tréninku se tak ocitl v karanténě a nejistotě, přesto věří, že složitou situaci on i další sportovci zvládnou…
Epidemie koronaviru znamená pro sportovce celou řadu změn – ruší se soutěže, přišla řada opatření jako je karanténa, omezené možnosti cestování i tréninku a především odložení letošních Letních olympijských her v Tokiu… Jak teď vypadá situace u vás?
Ta situace celkově není vůbec veselá, ale bojujeme s tím. Alespoň už víme, že olympiáda nebude a nemusíme žít v takové nejistotě. Já osobně jsem v karanténě, protože jsem se vrátil ze Spojených států a musím vydržet ještě do pondělí doma. Nemohu chodit ven, ani do lesa. Jsem zavřený v bytě, což je psychicky náročné, jelikož kromě posilování nemohu nic dělat. Po karanténě budu muset nějakým způsobem změnit trénink, hledat kompromisy, snažit se zvyšovat kondici a trénovat individuálně. Protože hrozí, že zůstanou uzavřené hranice a nikdo neví, na jak dlouho, je možné, že se nedostanu ani na soustředění. Trénuji totiž v mezinárodní skupině a nepřichází v úvahu, že bych se viděl se svými kolegy v týmu. Z toho také nemám moc radost. Nejspíš budu muset vymyslet záložní plán, jak se k celé situaci postavit.
Jste v kontaktu se svými kolegy a také s Českým olympijským výborem? Jaké otázky řešíte?
Jsem v kontaktu s kolegy, s šéftrenérem na Dukle, s šéftrenérem ze Svazu… S Českým olympijským výborem příliš v kontaktu nejsem, pouze jsme řešili anketu, kdy by sportovci chtěli nový termín olympiády – jestli na jaře nebo v létě. Já jsem se vyjádřil, že bych je chtěl v létě, ale v tuto chvíli je těžké říci, který termín bude nejlepší, protože nikdo nedokáže předvídat, jestli bude pokračovat sezóna, zda budou meetingy, jestli budeme letos závodit… I s Duklou řešíme spíše to, jak zařídit adekvátní podmínky pro trénink aspoň pro naši zemi. Je to opravdu složitá situace, ale musíme ji zvládnout.
Přemýšlel jste nad tím, jakým způsobem by váš trénink mohl v budoucnu probíhat?
Budu muset hledat možnost, s kým se spojit, abych nebyl úplně sám, protože to by nebylo vhodné řešení. Příští týden budeme jednat o tom, jak se situace bude vyvíjet. Pořád pevně věřím, že nedojde k dlouhodobému uzavření hranic a že se dostanu za svou skupinou, abych nemusel dělat razantní změny, například hledat jiného trenéra. Můj trenér totiž žije v norském Oslu, moji parťáci ze skupiny jsou v Polsku a tak dále. Teď je asi zbytečné se nad tím zamýšlet do detailu, protože situace se mění ze dne na den a zatím je bohužel horší a horší. V tuto chvíli tedy čekám. A alespoň se těším, že od příštího týdne nebudu muset sedět doma s rukama v klíně, ale budu se moci zase hýbat…
Udržujete si kondičku i doma?
Snažím se, ale abych se přiznal, posilování mě nikdy nijak extra nebavilo. Když jsem ve skupině, tak se přinutím, jenže když jsem sám doma, je to těžké. Samozřejmě se pokouším alespoň obden něco dělat, ale pro běžce to posilovací cvičení stejně nemá na kondici vliv. Kdybych věděl, že si tím kondici udržím, nejspíš bych se snažil víc, já však za 15 let své kariéry vím, že pokud neběhám, tak i kdybych posiloval celý den, stejně se mi po té pauze bude běhat špatně. Musím vydržet a zase ztracenou kondici získávat dennodenním běháním.
Vaše karanténa trvá čtrnáct dní. Máte už zkušenost, jak moc se tento dvoutýdenní výpadek ve formě odrazí?
Navázat tam, kde jsem skončil, se nedá, protože kondice jde dolů. Ale z vlastní zkušenosti vím, že dva týdny nejsou tak dlouhá doba. Člověk si aspoň odpočine, zahojí se bolístky z předešlého tréninku. Ale samozřejmě do toho nebudu moci skočit hned, minimálně týden nebo dva musím mít trénink mírný, aby si organismus zase zvyknul na zátěž. Loni jsem měl problémy s kyčlemi a v prosinci jsem vlastně začínal po dvouměsíční pauze. Oproti tomu jsou dva týdny jako nic. Takže věřím, že za týden zase budu běhat normálně.
Jak již bylo řečeno, potýkal jste se v minulosti se zdravotními problémy… Jak se vám teď v tomto ohledu daří?
Všechno teď u mě vypadalo dobře. Samozřejmě mi už není dvacet, takže občas něco bolí, ale pokud jde o zdraví, zdá se, že je vše na dobré cestě.
Jak pečujete o své klouby a potažmo i o celé zdraví?
Snažím se co nejvíce regenerovat. Využívám saunu, páru, vířivku, mám rád otužování ve studené vodě, masáže, fyzioterapie, akupunkturu, vitaminy a na klouby užívám přípravek Kamzík, který mám v zásobě a jím ho dennodenně. Zatím klouby vypadají dobře, takže si myslím, že to pomáhá.
Co dalšího kromě cvičení v těchto dnech děláte? Máte nějaké koníčky, kterým se nyní máte více času věnovat?
Je to složité, když nemohu ven… Hraju na PlayStationu, koukám na filmy, snažím se uklidit… Ale protože žiju sám, moc toho není, co bych mohl dělat.
Jste s blízkými v kontaktu alespoň přes Skype nebo telefonicky?
To samozřejmě ano. Přes videohovory nebo WhatsApp jsem neustále v kontaktu s kamarády, teď jsem strávil telefonováním tolik času, jako už dlouho ne.
Čím se udržujete v psychické pohodě? Máte například mentálního kouče?
To nemám. Věřím, že jsem natolik silný, že to zvládnu. Říkám si, že jsou horší věci. Jsem zdravý, rodina je zdravá… Vždy přeci může být hůř. Jsem schopný se držet sám v psychické pohodě.
Napadlo vás někdy, že se v takové situaci ocitnete? A dá se to přirovnat k době, když jste nemohl sportovat kvůli zdravotním problémům?
Nikdy mě to nenapadlo a myslím, že to asi napadlo jen málokoho z nás. Je vidět, že na takové situace nejsme připravení, protože nad nimi nikdo nepřemýšlí. Nedá se to srovnat s tím, když jsem byl zraněný. Tehdy jsem mohl odjet třeba na ryby, protože rybaření je můj koníček a obecně trávím rád volný čas v přírodě. Teď jsem opravdu důsledně zavřený doma, což nelze srovnat s ničím. Těším se, až to skončí – pak bude vše určitě lepší.